Mohou za nemoci svých dětí jen rodiče?
V sofioterapii nalézáme pravou podstatu vzniku nemocí a přijímáme nová osvobozující poznání, čímž docházíme k vnitřnímu míru a skrze moudrost pochopení souvislostí se uzdravujeme. Vycházíme z teorie, že každá nemoc má původ v myšlenkách, pocitech a postojích, jejichž tvorbu logicky přisuzujeme pouze dospěle uvažujícím lidem. Stále znovu jsou mi pokládány otázky, "Proč jsou tedy nemocné malé děti? Ty přece nehromadí negativní myšlenky a nevytvářejí chybné programy, jsou bezprostřední a pravdivé".
Ano, děti jsou pravdivé, jsou s námi dospělými energeticky propojeny a často mnohem dříve než my reagují na okolní situace. Jejich reakce jsou výsledkem také i jejich vlastních zkušeností z minulých životů či z prenatálního vývoje. Existují i vrozené-karmické nemoci dětí, ty mají také souvislost s rodiči a příbuznými a většinou jsou předem stanoveny a mají určitý výchovný záměr pro všechny členy rodiny (případně skupiny lidí). Také průběh těchto nemocí můžeme ovlivnit, ale podmiňuje to hlubší poznání účelu utrpení a zákonů karmy.
Největší podíl na možnosti uzdravení dětí mají vždy rodiče. Nejčastěji jsou děti nemocné a chovají se "porušeně" neboť si vnitřně přejí, aby to vedlo k probuzení, souznění a štěstí obou rodičů. Pokud já - rodič nejsem šťastný, nemohou být šťastné ani mé děti. To také platí i pro všechny duchovní rádce a terapeuty. Necítím-li se já - sofioterapeutka sama šťastná, nemohu pomáhat ke štěstí druhým, a to ani rodičům ani dětem.
Dnes odpovím na několik nejčastějších otázek rodičů, kteří se o řešení příčin nemocí a poruch dětí cestou pochopení souvislostí zajímají.
Od jakého věku jsou nemoci dětí zrcadlem rodičů?
Děti na nás reagují od okamžiku početí. V prenatálním vývoji přenášejí svoji nespokojenost na matku a částečně i na otce, a to zesílením pocitů na těle i v psychice. Jedná se o projevy nevolnosti, zvracení a psychické lability, jehož symptomy pokud vyhodnotíme a provedeme potřebnou změnu, příznaky okamžitě mizí. Také krvácení v těhotenství je projev poselství dítěte, které když není okamžitě vyhodnoceno a akceptováno, může dojít k samovolnému potratu. Opačná poloha dítěte v lůně matky před porodem, omotaná pupeční šňůra nebo zdlouhavý porod je rovněž významným upozorněním pro rodiče. Od narození zrcadlí rodičům dítě všechno, co vnímá jako překážku ve vývoji a v utváření společného radostného života.
Do jakého věku děti upozorňují své rodiče nemocemi, úrazy a poruchami chování?
S nástupem dětí do kolektivních školských zařízení je nepatrná část příčin nemocí ovlivněna vlastním chováním dětí. Tato část se procentuelně zvětšuje kolem desátého roku dítěte, je závislá na samostatnosti a oddělenosti od rodičů, zhruba kolem dvanáctého roku je to asi napůl - dítě a rodič a po ukončení puberty, když dítě dosahuje pohlavní zralosti, se odděluje téměř úplně od rodičů a přestává zrcadlit svými nemocemi jejich problémy. Zdůrazňuji "téměř úplně". Z mé praxe znám případy, kdy děti občas zareagují na rodiče svými nemocemi ještě i po dvacátém roku svého věku, je to velmi individuální.
Jak poznáme, kdy je nemoc ještě zrcadlem rodičů a nakolik výsledkem chování dětí?
Pokud to logicky nevyplývá ze situace, která je "čitelná na první pohled", je vhodné vytestovat procentuální poměr vlivu rodičů a dítěte. Pokud rodiče nevyhodnocují symptomy nemocí dětí v jejich dětství a přetrvává jejich nevědomost a chybné programy, děti si je odnesou v pubertě ve svém informačním poli do svého vlastního dospělého života a setkávají se tak stále s těmito nevyhodnocenými úkoly, chybnými modely a pokračují v jejich řešení. (tzv. rodinná karma) V mnohých případem v mé praxi klienti teprve na dospělých dětech vidí své chyby a napravují je.
Je možné ovlivnit nemoci již dospělých dětí a pomoci v jejich léčení?
Ano, ale nestačí jen metody pochopení a vyhodnocení rodičů a jejich předání do podvědomí dítěte. Je nutné to dospělým dětem předapt vědomě - verbálně, ukázat jim nové modely a řešení vlastním chováním, pokud jsou této spolupráci děti v jejich dospělém věku přístupné. Mají již vlastní volbu a často jim jejich ego brání být otevření a kreativní ve změnách, podobně jak byli i rodiče "slepí a hluší", takže i toto děti rodičům často zrcadlí.
Proč se nemoci často i po jejich vyléčení vrací?
Vrací se tehdy, pokud nepochopíme všechno, co nám nemoc sděluje. Nenapravíme chybné chování nebo programy, neodstraníme staré nepotřebné vzpomínky v podvědomé či vědomé paměti nás rodičů i dětí nebo to uděláme jen částečně. Mnohdy o poselstvích nemocí dávno víme, známe řešení i nápravu, ale neakceptujeme své poznatky v běžném životě. Pak mají děti neustále rýmy, různé alergie a potýkají se s různými drobnými nemocemi celá léta.
Má každý rodič schopnost zjistit a pochopit příčiny nemocí, úrazů a poruch dětí?
Tuto schopnost má každý z nás. Záleží jen na tom, zda máme odvahu si to dovolit, chuť učit se, rozvíjet své schopnosti, rozšířit stav své mysli, přijmout a akceptovat zjištěná fakta. Ano, opravdu každý rodič dokáže pozitivně ovlivnit zdraví svých děti.