Sofioterapie a moje osobní zkušenost s homeopatiky 

Před více jak 9 lety trpěl můj syn opakovaně záněty středního ucha. Antibiotika nezabírala. Bylo to tak intenzivní (já bohužel stále neslyšela- symbolika nemoci uší), že se lékařka rozhodla pro operaci. Přicházeli ke mně informace, že operace nemá žádný význam, že to není ta správná cesta, ale já jsem jim v té době ještě zcela nerozuměla. Přesto, že se mi utvářel neustále prostor k tomu, abych pochopila a s operací nesouhlasila, nakonec k operaci přeci jen došlo. Po čase se ukázalo, že i ta operace měla svůj velký význam. Neslyšela jsem stále (nemoc uší) pravdu o mém partnerském vztahu a nenaslouchala své duši - jejímu vnitřnímu pláči (opakovaná rýma u syna)
Podvědomě jsem cítila, že je třeba řešit nemoc svého syna jinou cestou. Ptala jsem se lékařů, jak se uzdraví příčina, tedy zánět v jeho hlavě (podle symboliky nemoci- můj vnitřní potlačený hněv), který problém s ušima způsobuje. Nikdo mi nedokázal smysluplně odpovědět.

Pár dnů po operaci dostal syn velmi vysoké horečky (moje horké vztahové myšlenky, stále jsem neslyšela, jen jsem hromadila rozporuplné, kritické myšlenky, pocity hněvu, zlosti, naštvanosti). Horečky pominuly v okamžiku, kdy jsem si začala plně uvědomovat pravdu o svém vztahu a cítila jsem, že musím něco dělat se synovou imunitou. Na doporučení přátel jsem kontaktovala dětskou lékařku, která se věnovala homeopatii. Pracovaly jsme společně na synově imunitě, která byla díky problému s ušima velmi špatná. Nic méně asi po roce se imunitu nepodařilo nastartovat. Zánět v hlavě (moje potlačovaná zloba v partnerském vztahu) přetrvával. Hledala jsem ale dál řešení pro svého syna. 

Tehdy jsme se prvně setkala s Maruškou Heraleckou, autorkou sofioterapie a začala jsem se intenzivně věnovat duchovním příčinám nemocí a pochopila jsem, že musím hledat řešení pro sebe nikoli pro synovu chorobu. V tomto okamžiku prozření, se mi dostalo okamžitě pomoci. Sama lékařka rozhodla o vysazení homeopatik, která sice vždy, okamžitě zabrala, ale po krátkém čase se nemoc opět vrátila a nasadila krátkodobě antibiotika, která zabrala okamžitě a zánět středouší nenávratně zmizel. Proč nyní antibiotika zabrala a tehdy nikoliv? 

Začala jsem řešit duchovní příčinu nemocí svého syna. (Rýma- pláč své vlastní duše, uši- co nechci slyšet). Po čem toužím, co mi vadí, s čím nesouhlasím? Jaká je pravda o mém životě s mým mužem? Co je to co jsem nechtěla několik let slyšet? 

Rozhodla jsem se po několikaletém vztahu svého muže opustit. Díky sofioterapii, jsem si začala plně uvědomovat souvislosti o svém vlastním životě, o tom, co se mám naučit, co mám pochopit a přijmout, jak změnit své postoje a převzaté vzorce chování, jak odpouštět sobě i druhým. Trvalo mi celé 4 roky, než jsem se dostala z velmi složitého vztahu na svobodu, ale celou tuto dobu byl již můj syn bez zdravotních problémů s ušima, protože se mu podařilo přivést mě na správnou cestu a nebylo tedy třeba více mi ukazovat, co je v mém životě "špatně" co nechci slyšet.
Co jsme však v té době řešili, byla jeho silná alergie na burské oříšky. Co je příčinou této alergie? Vnitřní pláč, nesoulad v rodině, obvykle hrubost otce k matce, neschopnost bránit se, pocity viny, snaha upoutat na sebe pozornost - na koho jsem vlastně alergický?

Tato alergie byla celou dobu jakýmsi zvednutým prstem a neustále mě až do samotného rozvodu a nastoupení vlastní cesty upozorňovala na to, abych nepolevila, vnímala plně realitu- pravdu a držela se své cesty. Alergie u syna pak sice zmizela, ale po určitou dobu nezmizela úplně vzpomínka, kterou si v sobě z raného dětství nesl. Co to znamená? Reakce v podobě otoku krku a dušení už nenastala, ale chuť burského ořechu u něj psychicky vyvolávala bolestivou vzpomínku na chování otce, kterou nebyl schopen přijmout a pozvracel se. Odmítal to strávit - přijmout, vnitřní nesouhlas s tím, co prožil. Totéž se v té době ještě stále odehrávalo i v mé hlavě.
Říká se, že čas všechno zahojí. Snad ano. Tak jak jsem se po rozvodu se svými zkušenostmi vyrovnávala a postupně je přijímala, to stejné se odehrávalo i u syna. S odvahou a vírou v to, že je v bezpečí a milován přijímal nový život bez otce stejně jako já.
Po čase přijal i ořechy, je bez alergie, dravý a šťastný. (Kateřina Mudříková)